2. Něco nového

10. ledna 2009 v 15:51 | Juanita |  Na pokračování...
Říká se, že co se vám zdá první noc pod novou střechou, se vyplní. Ne snad, že bych tu spala poprvé, ale teď to byl můj domov a postel byla taky nová. A přestože nejsem pověrčivá, měla bych si spíš připomínat, že to není úplně první noc, protože ten sen by se pozitivním nazvat nedal.
Na to, co se mi zdálo, jsem si vzpomněla, až když jsem se vypravovala do školy. Přejel mi mráz po zádech a já jsem trochu ztuhla.
Běhal v něm mladík, neviděla jsem na něj, a honil nějaké zvíře. Laň. Nedělalo mu žádné problémy ji dohonit a to, co se dělo potom, jsem neviděla-otočila jsem se a utekla.

Do školy se mi nechtělo, protože počet studentů tady se rovnal asi třetině studentů v jednom ročníku ve Phoenixu. Mimo to jsem si byla jistá, že se ze mě stane atrakce-nová holka z velkého města. A já jsem neměla "co nabídnout"-nebyla jsem ani roztleskávačka, ani opálená atletka.
Přesně jak jsem čekala, už od chvíle, kdy jsem vystoupila z auta, všichni na mě zírali. Jeden tupěji než druhý.
Když jsem s mapou školních pozemků a rozvrhem vyšla z kanceláře, někdo mě zastavil.
"Ty jsi Isabella Swanová, že jo?"
'Jak originální.' pomyslela jsem si.
"Bella."
"Já jsem Mike Newton. Doprovodím tě na další hodinu, jestli chceš?"
Trochu majetnické, postavil mě před hotovou věc, ale na druhou stranu jsem byla ráda, že nemusím pobíhat jako blázen s mapou.
Takhle se mnou chodil celý den, a další a další taky. Psí oddanost.
Na obědě jsem seděla s ním, Angelou, Jessicou, Ericem a dalšími lidmi, jejichž jména jsem zapomněla hned, co je vyslovili.

Ze zaběhlé rutiny mě vytrhla až skupinka, která se posadila ke stolu daleko od všech. Dvě dívka a dva chlapci. Naproti mně seděla malá hubená, nakrátko ostříhaná tmavovláska; po její pravici vysoký ježatý kluk-měl medově hnědé vlasy a jiskřivé oči-, na levé straně štíhlá kudrnatá blondýnka a zády ke mně vytáhlý mohutný černovlasý svalovec. Všichni byli nádherní, měli luxusní oblečení, bledou světlou pleť, medově hnědé oči a pod nimi tmavé kruhy, jako kdyby delší obu vůbec nespali. Seděli a bavili se pouze mezi sebou, jako by tam ostatní vůbec nebyli.
"Co jsou zač?" zeptala jsem se.
"Kdo?" rozhlédla se Jess. "Áha, oni. Ta blondýna a ten vychrtlý hnědovlasý, co se ráno asi zapomněl učesat,"uchechtla se "jsou Rosalie a Jasper Haleovi. A ti druzí dva Emmett a Alice Cullenovi. Jsou to děti doktora Cullena. Vlastně on je s ženou adoptoval. Divná rodina."
"Proč?"
"Emmett a Rosalie, Jasper a Alice… to spolu táhnou. Sice nejsou pokrevní sourozenci, ale i tak je to úchylný. Ale kde je…"
"Kdo?"
"On."
Otočila jsem se tím směrem, kam Jessica zírala a spatřila jsem nevýslovnou krásu.
"To je Edward Cullen. Jejich bratr."
Byl vysoký a štíhlý, ale pod šedivým sakem a bílém tričku se rýsovaly svaly. Obličej měl stejně bledý, jako všichni ostatní, ale ještě krásnější a oči ještě hlubší a pronikavější. Vlasy byly bronzovo-rezavo-hnědé, jako by s novým světlem měnily svůj odstín, a trčely do všech stran.
Sledoval jsem ho, dokud mě neprobralo drobné zahihňání. Jessica.
"Co je?" zeptala jsem se a pokoušela sem se nedat najevo podrážděnost.
"Nesnaž se. Cullen si holek vůbec nevšímá. Asi pro něj není žádná dost dobrá."
Potlačila jsem úsměv- 'Kdy ji asi odmítl?' přemýšlela jsem.

Ještě jednou jsem se otočila. Edward na nás zíral a smál se, jako by Jess slyšel.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veronika Veronika | E-mail | Web | 18. července 2010 v 16:25 | Reagovat

Nechci nějak rejpat,ale moc se to podobá knížce,ale to vůbec nevadí.Jen tak dále:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama